Zpět

Referát prof.V.Svatoně
               při příležitosti desátého výročí Společnosti Mariny Cvětajevové
dne 27.dubna.2011

              
       Když jsem se probíral materiály dokumentujícími desetiletou činnost Společnosti Mariny Cvetajevové (SMC), překvapilo mne náhle množství aktivit, které SMC vyvinula. Je to samozřejmě zásluha především iniciátorky založení SMC Galiny Vaněčkové, ale i dalších zájemců o dílo Mariny Cvetajevové a znalců moderní ruské poezie.
       Činnost SMC byla orientována jednak dovnitř, k jejím členům, jednak vůči kulturní veřejnosti, české i zahraniční.
       Pokud jde o vnitřní činnost SMC, je nutno uvést, že se konalo 19 setkání členů společnosti, prvé se odehrálo 13.06.2001, poslední 22.11.2010. Mimoto se scházel výbor společnosti, aby připravil plánované akce a projednal koncepční otázky dalšího zaměření SMC. Je třeba přiznat, že po dobu dlouhodobé nepřítomnosti předsedkyně Galiny Vaněčkové činnost SMC do značné míry stagnovala. Na setkáních se předávaly mimo jiné informace o aktivitách členů Společnosti i zahraničních akcích. V počátcích Společnosti se tak uvažovalo o koupi domku ve Všenorech, kde M. C. po určitou dobu bydlila, nebo o zřízení Muzea Mariny Cvetajevové apod. Uskutečněno však byla především téměř ohromující počet referátů, diskusí a recitačních vystoupení. Zmínit je třeba referát Anastázie Kopřivové o tzv. ruské akci (11.04.2002), Aleny Morávkové o překladu malého dramatu M. C. o Casanovovi do češtiny (11.04.2002), Jany Štroblové o její překladatelské práci na díle M.C. (08.10.2002), Jiřího Honzíka o poměru poezie Anny Achmatovové a M. C. (26.11.2003), jeho referáty o českém výboru z poezie Vladislava Chodaseviče (02.12.2004) a pracích českých badatelů o díle M. C. (26.04.2006), Miluše Zadražilové o vztahu Vladislava Chodaseviče a M.C. (02.12.2004), Galiny Vaněčkové o českém období v tvorbě M.C. (17.02.2005) a o symbolu „pražského rytíře“ v její poezii (26.04.2006), Zdeňka Mathausera o filosofickém pozadí moderní poezie (04.03.2004), Iriny Ševelenkové o epistolárním kontaktu M. C. a Borise Pasternaka ve dvacátých a třicátých letech 20. století (07.06.2005); je možno zmínit i referáty Vladimíra Svatoně o malých dramatech M. C. (08.10.2001) a tři poznámky o „času v lyrické básni“ (17.02.2005).
       Vedle referátů byly na setkáních SMC nebo za její účasti představeny knihy Jany Štroblové Pij, duše, co hrdlo ráčí (24.11.2005), Zdeňka Mathausera Báseň na dosah eidosu (26.09.2006) nebo básnické sbírky Jiřího Honzíka S podzimem za zády (26.09.2006). Při představeních knih recitovala verše M.C. Hana Kofránková a ze záznamu Eva Jakoubková.
       Samozřejmě nejdůležitější jsou aktivity zaměřené k veřejnosti, nejen české. Byla to především organizace několika výstav, případně účast na jejich pořádání. Galina Vaněčková připravila např. jako dar Muzeu M.C. v Moskvě soubor fotografií, na kterých jsou dokumentovány domy, ve kterých žila M.C. za své emigrace v Čechách (2001), a podílela se na výstavě „Praha M.C.“ konané v Petěrburgu (2002). V roce 2002 byla uspořádána soutěž žáků uměleckých škol o nejlepší ilustraci k dílu M.C. Spolupracovník SMC Jaroslav Trnovský byl autorem výstavy fotografií Město, kde jen duše váží. Praha Mariny Cvetajevové, jež proběhla v Moskvě, Petěrburgu a jiných místech Ruska a Gruzie (2002). Nesporně nejvýznamnějšími expozicemi byly výstavy Nebeský oblouk: korespondence Rilke, Cvetajevová, Pasternak ve fascinujících prostorách Jindřišské věže (2003) a Československo Marině Cvetajevové v Klementinu (2004). S velkými potížemi se setkal pokus o instalaci pamětní desky básnického přítele M.C. Rainera Marii Rilka, a to jak ze strany úřadů, tak ze strany zahraničního majitele domu v Jindříšské ulici. Větší naději slibuje projekt městského úřadu ve Všenorech zřídit na důstojném místě v obci pomník M.C.
       Nejvýznamnějším výsledkem aktivit SMC je bezesporu kniha její zakladatelky a hlavní iniciátorky všech počinů Galiny Vaněčkové Letopis´ bytija i byta. Marina Cvetajeva v Čechii (2006), představující kompendium veškerých dokumentů o pobytu M.C. v Čechách, a to jak výtvarných, tak písemných, doprovázených fotografiemi současného stavu budov a míst, která jsou s pobytem M.C. spjata. Je to důstojné završení mnohaletého autorčina zájmu o studium životních osudů M.C. v někdejší emigrantské a bohémské Praze, a také svědectví o pietě českého kulturního prostředí k M.C. a k dočasnému, ale výraznému působení ruských vzdělanců na české půdě.
       Tato kniha představuje ovšem mezník v činnosti SMC. Úloha, kterou si Společnost spontánně kladla, tj. kompletace dokumentů o pobytu M.C. na naší půdě, byla splněna. Jistě není vyloučeno, že se nějaká fakta nebo doklady ještě objeví, sotva však už budou dosavadní zkoumání zásadně doplňovat. Jaký účel bude tedy Společnost naplňovat? Zmínil jsem již, že si SMC několikrát položila otázku, co dále. Jistě není důvodu k opuštění tohoto teritoria, je však třeba uvážit další možnosti. Jednou z možností je pokračovat ve výzkumu ruské emigrace, tomuto tématu se však soustavně věnuje pracovní tým Slovanského ústavu, nadto takováto práce představuje především pomoc ruské literární historiografii, méně už slouží české kultuře.
       Snad by se však mohla SMC stát nepočetným kroužkem zájemců o ruskou poezii v nejširším slova smyslu, tj. o náročná díla ruské písemnosti a jejich překlady do češtiny. Svým způsobem má ruská poezie štěstí: jejím překladům se věnují osobnosti jako Petr Borkovec, Jana Štroblová, Milan Dvořák. Nekladou si za cíl uspokojit nakladatelskou strategii vůči poptávce na knižním trhu, počítají s tím, že poezie není a nebude lukrativním předmětem podnikání, ale zároveň vědí, že je nesporným „jádrem literárnosti“. Současná literární produkce, ruská i světová, je zavalena díly, vykalkulovanými podle předpokladů úspěšnosti na knižním trhu, těžících jak z módních témat, třeba i sociálně kritických a nekonformních, z toho, co Jan Lopatka nazval kdysi dávno prozřetelně „konverzací“, tak z omračujících a „moderních“ stylistických prostředků. Tato díla strhují na sebe pomíjivou pozornost, jsou překládána, slavena a vyznamenávána literárními cenami (Pelevin, Sorokin). Je však příliš snadné je psát a neméně snadné číst. Tichá práce slovesnosti probíhá někde jinde a bude uznána až po uplynutí našich dnů. Snad bychom mohli aspoň několik takových děl vyhledat, podpořit jejich překlad a výklad.
       Vladimír Svatoň
              


     Zpět